02 Led Krzysztof Penderecki

Narodil se 23. listopadu roku 1933 ve městě Dębica v Polsku. Penderecki studoval kompozici u Franciszka Skołyszewského a později na Hudební akademii v Krakově pod Arturem Malawskim a Stanislawem Wiechowiczem. V roce 1959 složil skladbu Tren ofiarom Hiroszimy (Obětem Hirošimy), jedna z jeho nejznámějších a nejčastěji prováděných skladeb, která obdržela cenu UNESCO v roce 1961. Toto dílo bylo následováno skladbou Anaklasis (zazněla na festivalu Donaueschinger Musiktage), Polymorphia (na objednávku rozhlasové stanice Norddeutscher Rundfunk Hamburk), Fluorescence (opět zazněla na festivalu Donaueschinger Musiktage) a v roce 1966, Pašije sv. Lukáše, první velké dílo jeho kariéry. To bylo napsáno pro výrobce vysílání Westdeutscher Rundfunk v Cologni, k 700. výročí Mnichovské katedrály, kde 30. března roku 1966 proběhla premiéra. Toto vystoupení přineslo Pendereckému mezinárodní slávu a úspěch.

Krzysztof Penderecki získal řadu domácích i mezinárodních ocenění, včetně prvního, druhého a třetího místa v 2. ročníku Soutěže mladých polských skladatelů, organizovanou Polskou skladatelskou unií (1959), Státní ceny první třídy (1968, 1984), Cenu polské skladatelské unie (1970), Herderovy ceny (1977), Ceny Arthura Honeggera (1978), Ceny Sibelia (1983), ceny Premio Lorenzo Magnifico (1985), Wolf Prize (1987), Ceny Grammy (1987, 1998, 1998, 2000, 2016), Grawemeyerovy ceny (1992), Ceny UNESCO Mezinárodní tribuny skladatelů (1961, 1993), ceny Nejlepšího žijícího světového skladatele (2000), Ceny Prince of Asturias (2001), ceny Praemium Imperiale (2004), Ceny Viadrina (2012), ceny Per Artem ad Deum (2015) a Ceny Mezinárodní klasické hudby (2012, 2014, 2016).

Penderecki získal čestné doktoráty na několika desítkách univerzit – Rochester (1972), Bordeaux (1979), Leuven (1979), Washington, D.C. (1984), Belgrade (1985), Barcelona (1986), Madrid (1987), Poznań (1987), Varšava (1993, 1994), Krakov (1994, 1998), Buenos Aires (1994), Glasgow (1995), Moskva (1999), Lucern (2000), Lipsko (2003), New Haven (2003), Soul (2005), Münster (2006), a Lvov (2015). Je také čestným členem akademií umění a věd, včetně Královské akademie hudby v Londýně, Akademie Nazionale di Santa Cecilia v Římě, Akademie Musikaliska ve Stockholmu, Akademie umění v Berlíně, Polské akademie věd, Akademie National de Bellas Artes v Buenos Aires, Akademie Internationale de Philosophie et de l’Art v Bernu, Akademie Nationale des Sciences, Belles-lettres et Arts v Bordeaux, Královské irské akademie hudby v Dublinu, Americké akademie umění a literatury, Gesellschaft der Musikfreunde ve Vídni, Akademie múzických umění v Hong Kongu, Die Musikverein für Steiermark v Grazu.

Mezi lety 1973–1978 byl Penderecki profesorem na Yaleské univerzitě v New Havenu, během let 1972–87 byl rektorem Hudební akademie v Krakově a od roku 1987–1990 uměleckým ředitelem Filharmonie Krakov. Je také čestným profesorem mnoha uměleckých akademií včetně Moskevské konzervatoře Čajkovského, Pekingské konzervatoře, Argentinské Hudební akademie, Hudební akademie v Rize, Konzervatoře Rimskeho-Korzakova v Petrohradu, Státní konzervatoře Komitas v Jerevanu a Vysoké školy hudby ve Würzburgu.

V roce 1992 začala Pendereckého kariéra dirigenta. Od té doby vedl největší světové orchestry. Byl také prvním hostujícím dirigentem orchestru Norddeutscher Rundfunk v Hamburku a symfonického orchestru Mitteldeutscher Rundfunk v Lipsku. Od roku 1997 do roku 2000 byl hudebním ředitelem Festivalu Casals v San Juan, Puerto Rico. V roce 1997 se stal uměleckým ředitelem Varšavského symfonického orchestru. Od roku 1998 byl poradcem Hudebního festivalu v Pekingu a od roku 2000 je hostujícím dirigentem Čínské filharmonie.

Světová premiéra Creda Pendereckého, na objednávku Oregonského Bachova festivalu a Mezinárodní Bachovy akademie ve Stuttgartu, se konala 11. července roku 1998 v Eugene, Oregonu. Roku 1999 získala nahrávka této skladby prestižní cenu AFIM Indie. Sextet na objednávku instituce Gesellschaft der Musikfreunde byl premiérován 7. června roku 2000 ve Vídni Paulem Meyerem, Radovanem Vlatkovićem, Julianem Rachlinem, Yurim Bashmetem, Mstislavem Rostropovichem, a Dmitrim Alexeevem. V roce 2001 dokončil skladatel Concerto grosso pro tři violoncella a orchestr, na objednávku Tokijského symfonického orchestru NHK. Klavírní koncert „Vzkříšení“ byl nejprve představen v Carnegie Hall 9. května roku 2002 Emanuelem Axem a Philadelphským orchestrem. 26. května 2005 viděla světovou premiéru Symfonie č. 8 „Lieder der Vergänglichkeit” v Lucemburku. 14. prosince 2005 byl profesor Krzysztof Penderecki oceněn nejvyšším polským vyznamenáním – Řádem bílého orla. 12. října 2006 obdržel skladatel titul Komandéra tříhvězdičkového řádu v Rize. V dubnu roku 2008 byl Penderecki oceněn zlatou medailí ministra kultury Arménie a získal Cenu orla 2008 za nejlepší filmovou hudbu k filmu Katyń Andrzeje Wajdy. 5. května 2008 dirigoval Penderecki v Bremenu světovou premiéru Koncertu pro lesní roh a orchestr „Winterreise“ s Radovanem Vlatkovićem a sólistou. 22. listopadu jsme na jubileu Festivalu Krzysztofa Pendereckého ve Varšavě byli svědky premiéry skladatelova Smyčcového kvartetu č. 3 “Leaves of an Unwritten Diary” („Listy z nenapsaného deníku“). V roce 2009 obdržel Penderecki Řád za zásluhy Grand-Duché v Lucemburku a Řád cti od prezidenta Republiky Arménie. Tentýž rok napsal Penderecki skladbu Kadisz k 65. výročí konce židovského ghetta v Łódźi. Skladatel byl pozván, aby se připojil k čestnému výboru oslav Chopinova roku 2010 polské ambasády v Lisabonu, Tokiu a v Římě. 14. ledna 2011 jsme mohli ve Varšavě vidět světovou premiéru skladby A sea of dreams did breathe on me… Songs of reverie and nostalgia pro soprán, mezzosoprán, baryton, sbor a orchestr, která vznikla na objednávku Institutu Fryderyka Chopina jako závěrečný koncert oslav Chopinova roku. 7. března 2011 ocenil Robert Matthew Festing, velmistr svrchovaného řádu, Pendereckého Řádem Grand-Croix „Pro Merito Melitensi“. Premiéra Dvojkoncertu pro housle a kontrabas, napsaného pro Annu-Sophii Mutter a Romana Patkoló, se odehrála 9. března 2011 v Hanoveru. 31. března 2012, hostila Studia Alvernia blízko Krakova premiéru Pašije sv. Lukáše, které představil Grzegorz Jarzyna. Dvojkoncert pro housle a violu, který byl složen ke 200. výročí budovy Vídeňské Musikverein, byl premiérován Janinou Jansen a Julianem Rachlinem právě v koncertním sále Musikverein 22. října roku 2012. V lednu 2013 byla v Lipsku k vidění premiéra mše Missa Brevis, která byla napsána na objednávku Bachova archivu k příležitosti 800. výročí Lipského sboru sv. Tomáše. Premiéra nové verze opery Ďáblové z Loudunu proběhla v Copenhagenu 12. února 2013. Rok 2013 znamenal pro Krzysztofa Pendereckého oslavu jubilea. K příležitosti jeho 80. narozenin byly pendereckého skladby předvedeny na mnoha koncertech a festivalech zahrnující Petrohrad, Vratislav, Vilnius, Lvov, Krakov, Komorní hudební festival Kuhmo, Festival Pablo Casals v Prades, Festival Schleswig-Holstein, Festival Ohrid, Marlborský hudební festival. Koncerty se také konaly v Košicích, Berlíně, Bonnu, Hanoveru, Ravellu, Assisi (Festival Emilia Romagna), Budapešti, Minsku, Praze, Pekingu (Pekingský hudební festival), New Yorku, Bostonu, na Yaleské univerzitě hudby, v Soulu, Caracasu a Jerevanu. Festival věnovaný hudbě Pendereckého se konal 17. – 23. listopadu ve Varšavě a sdružil takové umělce jako Lorina Maazela, Charlese Dutoita, Valeryho Gergieva, Mareka Janowského, Lawrence Fostera, Longa Yu, Leonarda Slatkina, Alexandera Liebreicha, Rafaela Payarea s předními polskými dirigenty Jacekem Kaspszykem, Krzysztofem Urbańskim a Gabrielem Chmurou. Mezi nejznámější sólisty a ansámbly, které představují hudbu Pendereckého patří Anne-Sophie Mutter, Yuri Bashmet, Daniel Müller-Schott, Shanghai Quartet a mnoho dalších, kteří se na festivalu objevili. 13. prosince roku 2013 proběhla v Carnegie Hall světová premiéra skladby La Follia, kterou Penderecki složil pro Anne-Sophii Mutter. V únoru 2014 vedl Penderecki sérii koncertů Polského rekviem s Izraelskou filharmonií a Izraelským sborem The Gary Bertini. V březnu roku 2014 se Penderecki stal skladatelem-v-rezidenci na Curtiském hudebním institutu ve Philadelphii. Ve stejném roce získal skladatel od prezidenta Estonské republiky Řád kříže Terry Mariany, první třídy. Světová premiéra skladby Dies Illa pro soprán, mezzosoprán, bas, smíšený sbor a orchestr, vznikla ke 100. výročí vypuknutí 1. světové války, se konala 9. listopadu roku 2014 v Bruselu jako součást speciálního projektu „Tisíc hlasů za mír“. 3. a 4. května 2015 se konala světová premiéra Koncertina pro trubku a orchestr jako součást festivalu Musikfestspiele Saar v Německu, která byla napsána pro trumpetového virtuosa Gábora Boldoczkiho. 26. června 2015 jmenovala Královská severní vysoká škola hudby v Manchesteru Pendereckého svým členem. V roce 2015 složil Penderecki žalm Domine quid multiplicati sunt ke 100. výročí arménské genocidy. Premiéra skladby proběhla 26. května 2015 v Carnegie Hall s Komorním sborem Hover State a dirigentkou Sonou Hovhannisyan. Premiéra Pendereckého Polonézy pro symfonický orchestr, napsána na objednávku Institutu Fryderyka Chopina, se konala 1. října roku 2015 ve Varšavě během inaugurace 17. ročníku Mezinárodní klavírní soutěže Fryderyka Chopina. 25. října 2016 obdrželi Penderecki spolu se svou ženou Elżbietou medaili od Asociace polských architektů jako uznání jejich přispění k rozvoji polské architektury. Premiéra skladby Quartetto per archi č. 4, která byla napsána na objednávku koncertní síně Wigmore Hall s podporou Andrého Hoffmanna, se konala 11. prosince 2016 právě v londýnské koncertní síni. Nejnovější smyčcový kvartet napsal Penderecki pro Belcea Quartet, který toto dílo premiéroval. 8. února 2017 byli Elżbieta a Krzysztof Penderečtí odměněni Cenou profesora Aleksandera Gieysztora za jejich oddanost hudebnímu vzdělávání, dlouhodobé aktivity pro popularizaci dědictví klasické hudby v Polsku a založení Evropského centra hudby Krzysztofa Pendereského ve městě Lusławice.

Během období téměř šedesáti let složil Krzysztof Penderecki více než 100 instrumentálních skladeb, zahrnujících 20 komorních skladeb, 17 sólových skladeb, 24 koncertantních děl, 27 skladeb pro orchestr, 8 symfonií, 21 písní a sborových skladeb, 25 kantát a oratorií a 4 opery. Navíc napsal více než 120 hudebních děl pro animovaný film, loutkové divadlo, dramatické divadlo, televizní divadlo, filmy (např.: Prokletý ostrov  – Shutter Island, režie Martin Scorsese, 2010) a dokumenty.