23 Bře Jaromír Javůrek: Bez hudby by život byl daleko prázdnější a smutnější
Zatímco Evropou obchází koronavirus, naděje neuhasíná a na plné obrátky se připravují jarní hudební festivaly. Jedním z nich je Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka, který v Moravskoslezském kraji patří od konce května po začátek prázdnin k neodmyslitelným a tradičním akcím. O festivalu, jeho účinkujících, hudbě, obavách a nadějích jsme si povídali s panem ředitelem Jaromírem Javůrkem.
Ačkoli v Evropě aktuálně zuří koronavirová infekce, přípravy na MHF Leoše Janáčka jsou v plném proudu. Jaká je Vaše prognóza stávající situace? Nemyslíte, že i nad osudem vašeho festivalu visí Damoklův meč?
Vážený pane doktore, hned v úvodu rozhovoru jste mi položil těžkou otázku. Ale přesto: přípravy festivalu jsou opravdu v plném proudu, a i když v souladu s nařízením a doporučením vlády ČR všichni pracujeme z domu, tak pracujeme. Sály jsou zajištěny, rekonstrukce amfiteátru v Hukvaldech je těsně před dokončením, všichni účinkující mají smlouvy atp. Osobně jsem optimista a věřím, že se festival uskuteční. Ale toho Damoklova meče jsem si opravdu řádně vědom a připravuji se svým týmem i náhradní krizová řešení.
Programové schéma letošního ročníku je impozantní. Zahajovací koncert přinese kombinaci klasické a současné hudby. Janáčkovu Sinfoniettu a Beethovenovu „Osudovou“ symfonii doplní dílo skladatele Giji Kančeliho. To je jméno, které většině čtenářů zřejmě moc nepoví. Kdo byl Gija Kančeli a čím vás jeho tvorba natolik oslovila, že jste ji zvolili na slavnostní zahájení?
Gija Kančeli je pro mne osobně symbolem typického „sovětského“ umělce, který musí z důvodu tvůrčí i osobní svobody opustit, eufemisticky řečeno, Sovětský svaz. Narodil se roku 1935 v Tbilisi a stal se brzy představitelem nového proudu „sovětské hudby“ druhé poloviny 20. století. Kvůli tomu, že nechtěl akceptovat oficiální trendy tehdejší hudební estetiky, odešel do zahraničí a dlouhou dobu žil v Belgii. Ale zemřít se vrátil do rodného města a rodné Gruzie. Je to silný příběh a jeho hudba o tom jednoznačně vypovídá. Navíc jeho hudební řeč, byť komplikovaná a skutečně soudobá, je posluchači přístupná a srozumitelná. Věřím, že i v Ostravě nalezne silnou a pozitivní odezvu.
Autor: Milan Bátor
Zdroj: https://www.klasikaplus.cz/rozhovor/item/3143-jaromir-javurek-bez-hudby-byl-nas-zivot-daleko-prazdnejsi-a-smutnejsi