31 Srp Veronika Rovná Holbová zazpívá v kantátě Carmina Burana a říká: Toto dílo nenechá diváka vydechnout
Sopranistka Veronika Rovná Holbová patří k nejvyhledávanějším českým umělkyním současnosti. Sólistku Národního divadla moravskoslezského lze aktuálně slyšet už v pondělí na galavečeru Ceny Jantar a pak v neděli 6. září na Hukvaldech, kde zazpívá po boku pěveckých kolegů a Filharmonie Bohuslava Martinů kultovní a slavné dílo Carla Orffa Carmina Burana. Vzhledem k tomu, že ostravská stálice má ve svém životě také příjemné osobní novinky, požádali jsme ji o rozhovor.
Potkáváme se v době velkých změn. A to nejen celospolečenských, ale i ryze osobních, které ve tvém životě mezitím nastaly. Je to náš první společný rozhovor po tvém sňatku s Adamem Rovným, jehož příjmení jsi přijala. Jak se cítíš jako Rovná?
Hrdě! Rovně! A teď i kulatě… (smích)
To zní krásně. Radostná událost ve tvém životě je na cestě. Narození vašeho prvního miminka je očekáváno v září. Jak se na tuto životní událost připravuješ?
Říkala jsem si, že mám devět měsíců se na to všechno připravit, ale to asi úplně nejde. I když pocházím z rodiny, kde je vždy a všude kopa dětí, a něco už mám „odhlídáno“, tak až to přijde, budu stejně asi chvíli vyplašená. Ale mám skvělého muže a věřím, že to všechno zvládneme a bude to radost.
Prozradíš nám, bude-li to chlapeček či holčička?
Chlapeček (úsměv).
Jak jste na tom s výběrem jména? Panovala u vás shoda, nebo jste se jako většina ostatních (ani my s manželkou jsme nebyli výjimkou) u toho trochu škrkli?
My se shodli hned. U chlapečka stoprocentně, u holčičky nám chvíli trvalo, než jsme přišli na to pravé, ale když to přišlo, řekli jsme si, ano, to je ono! Obě jména jsou pro nás srdcová.
Přestože se tvůj čas nezadržitelně přibližuje, uslyší tě diváci a fanoušci také na koncertech. Tím nejočekávanějším je patrně kantáta Carmina Burana Carla Orffa, která zazní na Hukvaldech v rámci MHF Leoše Janáčka. Jaký máš k tomuto dílu vztah?
Kladný, krásný a respektující. Dílo miluju. Je živé, hravé, rytmické, orchestrálně jiskřivé, plné zajímavých hudebních témat a nápadů a hlavně tematický stále aktuální. Texty, jsou inspirovány básněmi a dramatickými texty z období 11. až 13. století a jsou nositeli lásky, oslavy přírody, štěstí, rovnováhy, ale také pomíjivosti života a svárů, kterým je možné podlehnout. Toto dílo nenechá diváka vydechnout a věřím, že si jej spolu všichni užijeme!
Počítáš i s variantou, že děťátko spatří světlo světa v hukvaldské přírodě? Ptám se jako otec tří děti, který ví, že člověk nikdy neví…
Tato myšlenka mě také napadla. Kufr do porodnice pojede s námi. Naštěstí nemocnice není tak daleko, první porody nebývají tak rychlé a i kdyby, komu se poštěstí rodit na čerstvém vzduchu mezi daňky a může říct, že jeho syn se také narodil na Hukvaldech! (úsměv)
Čekají tě do termínu porodu ještě nějaká další vystoupení a koncertní závazky?
Čeká mě už zmíněná Carmina Burana a jeden sólový výstup na slavnostním udílení Cen Jantar. A pak už si budu jenom těhotnět a čekat na našeho skřítka.
Jak plánuješ trávit dny na mateřské? Budeš se snažit i pracovat nebo svou energii spíše nechceš mrhat a užiješ si tu nejkrásnější dobu s miminkem naplno?
Budu se určitě věnovat malému. Mám však naplánovaných pár koncertů a představení, ale vše až od poloviny února. A to se vždy jedná maximálně o dvě produkce za měsíc. Věřím, že v té době už budeme více sehranější tým a najdeme si systém, jak vše společně zvládnout. Není toho moc, ale ani málo, a je potřeba naskočit a rozhýbat hlasivky. Dostat se tzv. do formy a navíc divadlo má na mě blahodárné účinky a bude mi zase jiným druhem „pracovního odpočinku“.
Ještě obligátní otázka. Často se hovoří o léčivých schopnostech hudby. Upravila jsi nějak svůj domácí playlist? Vzpomínám si, že jsme si v těch dnech častěji pouštěli Mozarta a Bacha…
Samozřejmě o těchto možnostech vím, ale speciálně jsem naše poslechy neupravila. Na co je doma chuť, to se poslouchá. Často koukáme na ČT Art, já chodím zpívat, poslouchat zkoušky blížící se premiéry Nabucca, tudíž klasické hudbě se chlapec nevyhne. Ale podle kopanců ho více bere tatínkovo hraní na saxofon a jeho žánr, tedy jazz. Například když jedeme autem a posloucháme Blues Brothers a Spyro Gyra. Nejvíce však reagoval na death metal, kopal jako divý a na nahrávku maminky ani jedno malilinkaté kopnutí. Snažím si to nebrat osobně (smích).
To bylo beztak proto, se mu tvoje nahrávka moc líbila a ukolébala ho. Kdy by ses ráda vrátila na plný plyn do Národního divadla moravskoslezského?
Do plného provozu se vrátím na konci sezony, kdy budeme připravovat premiéru Hubičky Bedřicha Smetany a kde mě budou moct diváci spatřit jako Vendulku.
Moc děkuji za rozhovor, přeji vám ze srdce mnoho štěstí a krásné společné chvíle ve třech.