18 Bře Fazil Say
Se svým mimořádnými pianistickými nadáními se Fazıl Say dotýká diváků i kritiků více než pětadvacet let způsobem, který se stal vzácnějším ve stále materialističtějším a komplikovanějším světě klasické hudby. Koncerty s tímto umělcem jsou něco jiného. Jsou přímější, otevřenější, více vzrušující; zkrátka hudba jde přímo do srdce. To je přesně to, co si skladatel Aribert Reimann myslel v roce 1986, když měl během návštěvy Ankary příležitost, víceméně náhodou, ocenit hru šestnáctiletého klavíristy. Okamžitě požádal amerického klavíristu Davida Levina, který ho doprovázel na cestách, aby za ním přišel na městskou konzervatoř, a to s použitím nyní tolikrát citovaných slov: „Nutně ho musíte slyšet, tento chlapec hraje jako ďábel.“
Fazıl Say měl své první klavírní lekce od Mithata Fenmena, který studoval u Alfreda Cortotema v Paříži. Možná, že Fenmen cítil, jak byl jeho žák talentovaný, a požádal chlapce, aby každý den improvizoval na tématech, která se týkají jeho každodenního života, než dokončí základní klavírní cvičení a etudy. Tento kontakt s volnými tvůrčími procesy a formami je vnímán jako zdroj nesmírného improvizačního talentu a estetického výhledu, který dělá z Fazıla Saye pianistu a skladatele, jakým je dnes. Byl pověřen zkomponovat hudbu pro, mimo jiné, Salzburg festival, WDR, Dortmund Konzerthaus a Šlesvicko-Holštýnsko a Meklenbursko-Přední Pomořanské festivaly. Jeho tvorba obsahuje skladby pro klavír, komorní hudbu, sólové koncerty a rozsáhlá orchestrální díla.
Od roku 1987 Fazıl Say zdokonalil své dovednosti jako klasický pianista s Davidem Levinem, nejprve na Musikhochschule Robert Schumann v Düsseldorfu a později v Berlíně. Kromě toho pravidelně navštěvoval mistrovské kurzy s Menahem Presslerem. Jeho vynikající technika mu velmi rychle umožnila zvládnout obtíže repertoáru s mistrovskou lehkostí. Právě tato směs rafinovanosti (v Bachovi, Haydnovi a Mozartovi) a virtuózní brilanci v dílech Liszta, Mussorgského a Beethovena mu roku 1994 zajistila vítězství v mezinárodní soutěži Young Concert Artists v New Yorku. Od té doby pravidelně spolupracuje se všemi renomovanými americkými a evropskými orchestry a řadou předních dirigentů.
Hostování zavedlo Fazıla Saye do nespočtu zemí na všech pěti kontinentech; francouzské noviny Le Figaro ho nazvali „géniem“. Pravidelně provádí komorní hudbu: po mnoho let byl součástí fantastického dua s houslistkou Patriciou Kopatchinskajovou. Mezi další významné spolupracovníky patří Maxim Vengerov, Minetti Quartet, Nicolas Altstaedt a Marianne Crebassa.
Od roku 2005 do roku 2010 působil jako residenční umělec v Dortmundu Konzerthaus; v sezoně 2010/11 zastával stejnou pozici v Berlínském Konzerthaus. Fazıl Say byl také ústředním bodem programu festivalu Šlesvicko-Holštýnského hudebního festivalu v létě 2011. V Paříži, Tokiu, Meranu, Hamburku a Istanbulu se konaly další hudební úspěchy a účast na festivalech. Během sezóny 2012/13 byl Fazıl Say residenčním umělcem v Hessischer Rundfunk ve Frankfurtu nad Mohanem a na festivalu Rheingau Musik 2013, kde byl poctěn udělením Rheingau Musik Preis. V dubnu 2015 se Fazıl Say zúčastnil úspěšného koncertu s Orpheus Chamber Orchestra v Carnegie Hall v New Yorku, po němž následovalo turné s koncerty po celé Evropě. V roce 2014 byl residenčním umělcem na Bodenseefestivalu, kde odehrál 14 koncertů. Během sezony 2015/2016 ho Alte Oper Frankfurt a Zürcher Kammerorchester pozvali, aby se stal jejich residenčním umělcem.
V prosinci 2016 získal Fazıl Say v Bonnu mezinárodní cenu Beethoven za lidská práva, mír, svobodu, snižování chudoby v Bonnu. Na podzim roku 2017 mu byla udělena Hudební cena města Duisburg.
Jeho nahrávky děl Bacha, Mozarta, Beethovena, Gershwina a Stravinského byly kritikou kladně přijaty a vyhrály několik cen, včetně tří cen ECHO Klassik Awards. V roce 2014 byla zveřejněna jeho nahrávka Beethovenova klavírního koncertu č. 3 a Beethovenovy sonáty op. 111 a op. 27/2 Měsíční svit/, stejně jako CD ‚Say plays Say‘, představující jeho skladby pro klavír. Od roku 2016 je Fazıl Say exkluzivním umělcem Warner Classics. Na podzim roku 2016 byl na tomto labelu vydán jeho záznam všech Mozartových sonát, za který v roce 2017 získal Fazıl Say čtvrté ocenění ECHO KLASSIK. Spolu s Nicolasem Altstaedtem natočil album „4 Cities“ (2017). Na podzim 2017 vydal Warner Classics Nocturna od Frédérica Chopina a album „Secrets“ s francouzskými písněmi, které natočil společně s Marianne Crebassovou.