09 Čvn Text libreta k oratoriu Carla Ditterse, které zaznělo na Hukvaldech
Iovův tribunál
Vícehlasá serenáda s Prologem.
Osoby:
V Prologu: Osud, Čas, Génius Evropy.
V Serenádě: Iuppiter, Apollón, Minerva, Mars, Štěstěna.
Sbory: Stoupenci Apollóna, Stoupenci Minervy, Stoupenci Marta, Stoupenci Štěstěny, Univerzální sbor.
Text: Opat Landi, královský básník
Hudba: Rytíř Karl Ditters von Dittersdorf.
Prolog.
Scéna představuje Jeskyni Osudu ponořenou do tmy. Z boku je ztemnělý dvůr navazující na Svatyni.
Génius Evropy
Kam se mám ubírat? Jaká to hrůzná mlha
mne obklopuje? To co vidím,
je Delfská jeskyně. Je zahalena šerem.
Jako temná noc se géniům i lidem smrtelným
stejně skrývá a touha zvědavá je v zmatek uvádí.
Ale co? Pakli je dáno
jednou proniknout do tajemství.
Nemohu to být já? Pokus se o to!
Je to ten temný posvátný dvůr
a svatyně Osudu tajemného. Jen natáhni už ruku,
abys odkryl…
Čas
Zastav se! Co to děláš?
Génius E.
Jak? Tvé jméno je čas? Odkud přicházíš?
A proč mi bráníš?
Čas
A ty jsi kdo?
Génius E.
Ochranný génius, co vládne Evropě.
Čas
A co se hodláš ptát
Osudu neznámého?
Génius E.
Pro tuto Nebem milovanou
část světa pro budoucnost posilu.
Pro moje myšlení to velký představuje cíl.
Génius nemůže se jen na nutnost omezit.
Iovovi Nejvyššímu já jsem předložil
svá spravedlivá přání. Pro těžký úkol můj,
řekl jsem mu, druha mi dej.
Těch zájmů Evropy je víc než dost
a víc než dost i jejích běd. Ať už se jedná
o hrůzy polí bitevních
a utrpení občanů. Další běs tam
často vpadá, by je zraňoval
a hrozné bitvy svádí,
se zabíjením, zbraní, krví. Na tisíc způsobů
do svého klína smrt lidi sklízí.
Dnes dělí závist jednu říši od druhé
a vzápětí je třetí k jejich škodě spojuje;
a mezitím se poražená Evropa
topí v pláči a krvi.
Čas
Co odpověděl bohů král?
Génius E.
Dobrá je tvoje otázka.
„Já korunuji druha svého,
aby vládl Evropě. Den a místo,
jméno jeho závisí
na rozhodčím osudů,
samém Osudu neměnném,
jemuž je podřízena Země.“ Neřekl více.
A já jsem odtud přišel sem. Bych seznal,
zda je správné moje přání.
Kéž by osud Evropy a její Božstvo
již déle mi neskrývali se
a Osud odkryl mi taje své.
Neproniknutelný Osude,
co člověka a svět ovládáš,
odstraň ten vžitý omyl
a odkryj vůli svou.
Tebou neznámý úděl
pravidla dostává a zákon.
A ze všech mocí
ta nejmocnější je jen tvá.
Čas
Nadarmo usiluješ, Génie,
přinutit Osud, nadarmo pokoušíš se
odkrýt jeho taje
bez mé pomoci. Ty odhalit ti
může jenom Čas. Mne čeká úkol
prorazit hlubokou temnotu,
jež je pokrývá: sám Iuppiter
mne pověřil tím náročným posláním.
Marně usiluje důvtipná snaha
a rozum pilný, šalebné kousky
odkrýt ten temný mrak,
co budoucí čas zakrývá.
Odhalit uzavřená tajemství
je počin Času obvyklý.
Já poddaných i vládců
osud umím naplnit.
Génius E.
Toť pravda je a já to nepopřu. Nuž ty,
neúnavné rychlé božstvo, prosím tě,
otevři tu tajemnou svatyni
a zjev mi Osudu zákony!
Čas
Pohleď, mým ranám neodolá nic.
Zmiz, posvátná opono, do země
a odstraň zástěnu, která nás zdržuje!
(Tluče srpem do zástěny a ta padá do země.)
Osud
Co chceš ode mne, Génie Evropy?
Génius E.
O velký, neviditelný Bože, odkryj svou tvář
a s ní i budoucnost. Ty víš, jaká starost
o Evropu na mne spočívá. Iuppiter jí
dobré časy slibuje a činy krále dobrého.
Ty zjev mi je a moje přání splň,
ty, jenž jsi budoucnosti vládcem.
Osud
Pojď blíž, ó Čase, a odkryj mou tvář.
(Čas odstraní roušku z jeho tváře.)
Příteli Génie, jsi hoden péče mé.
Nebe nad tvou částí světa,
tvému rozumu svěřené, bdí nad tebou
v souladu s myslí otcovou.
Dlouho je svírá krutá tyranie
pod níž se chvěje lid na Východě,
Otrocky ovládaná zbraněmi
je i ve svých pouštích ožehlá Afrika.
Podél Evropy nebe Barbarům se otvírá.
Konec je u pólu, kde příroda je divoká
a kde se zdá, že ducha věčné mrazy tíží,
nejsladší udatnost zde vládu tvoří.
Vědy a umění jsou
vznešenou cenou Evropy a udiven
zřím, do jakých končin svou moc šíří.
Práce Nebe tím nekončí – to jí poskytuje
ty nejmoudřejší panovníky,
největší a nejspravedlivější. Posléze
chce též Evropě ze všech možných
ten dokonalý model vyjevit. Čas je nyní,
Prusko je to místo, a to jméno zní August,
jež v obou polokoulích naplní celý svět.
Já věčné Prozřetelnosti
Věštcem jsem.
Pevné je mé rozhodnutí
a neměnné je jeho znění.
Je takové, že mění vše,
co člověk pevným nazývá.
A není než tím, co chce,
by se silný božím hybatelem stal.
Génius E.
To rozhodnutí, co jsi přednesl,
ta věštba jistá
ve mně novou radost budí.
Leč jaké nejvzácnější dary
má Princ ode mne
jak od druha obdržet?
Osud
Čas, věrný můj služebník je vyjeví.
Ty Prince Augusta následuj
a vdechni v něj své názory.
Učiň, ať vznešené dary,
co mu Nebe vnuká, užije
k dobru svých poddaných
a ke cti trůnu svého,
též pro klid v Evropě.
Jemu ji svěřuji, aby silná byla,
ať v míru, ať ve válce zbrojné
jí bude schopen zákon dát,
když vůle osudu to bude.
(Vstoupí do svatyně, záclona ji zakryje.)
Čas
Tak na co myslíš teď?
Génius E.
Kolik ti dlužím, Božstvo laskavé!
Završ nyní přízeň svou,
odkryj mi hodnoty monarchy Augusta.
Čas
To příliš obtížné je
a dlouho prodlel bych v tom. Je třeba,
abych sledoval obvyklý svůj běh. Jdi nyní.
To se dnes na Olympu projedná
v tribunálu nejvyššího Iova,
vznešená otázka, za jakou cenu
mohou býti šťastna světová království.
Bůh o tom rozhodne,
Ty pouč se pak z jeho výroků,
co Nebe mocné pro Evropu připraví.
Ta volba bude
pro Evropu šťastná.
Génius E.
Jak sladká chvíle
mi radost dává!
Oba dva
Co zmůže čest
v princově srdci.
Co zmůže oddanost
v poddaných hrudi,
to zří užaslý
a šťastný Svět.
Iovův tribunál.
Serenáda.
Scéna představuje Olymp čili královský palác Iova. Tento Bůh sedí na svém trůně. Apollón, Minerva, Mars a Fortuna dlí nad shluky mraků. Každý z nich má okolo sebe skupinu svých stoupenců, kteří tvoří řadu sborů a všichni dohromady sbor univerzální.
Univerzální sbor
Mezi stovkou hodnot
jaká nejnezbytnější je pro krále,
pro svět nejprospěšnějšího,
rozhodni, ó Bože nejvyšší.
Stoupenci Apollónovi
Snášet tu tíhu vlády,
aniž by o ní vědomosti měl,
jak by mohl král?
Stoupenci Minervy
Osudy státu
pakli vládce nitro neovládne,
jak řídit bude moci?
Stoupenci Marta
Jedním pokynem si získat poslušnost
a nepřátelské krále pokořit,
to jediné má hodnotu.
Stoupenci Fortuny
Užívat šťastných dnů
po boku Štěstěny
velebím – to není malá věc.
Univerzální sbor
Mezi těmito hodnotami,
nejvznešenější z králů,
která je pro svět nejšťastnější,
rozhodni, ó Králi nejvyšší.
Iuppiter
Vaše soutěž, ó bozi,
zaslouží si moudré zvážení. Každý se snaží
formovat dobrého vládce
uspokojit jeho poddané
a zem jejich šťastnou učinit. Každý z vás
týmž předmětem se obírá,
jen různými cestami. Péče hodná
nejvyššího Boha je ten spor váš.
Ať jeden každý vyloží své podněty
a já pak výrok soudní pronesu.
Však nesvornost a hněv
za spojence neberte si ve svém tázání,
ty dnes ať v dáli zůstanou, neboť Nebesa
chtějí, aby Země šťastná byla
a ve svém lůně nechovala válku.
Zápasy Ctnosti za svůj předmět
nemají hněv a pohrdání.
A mrzký je ten cit
samou závistí probuzený.
Jestliže každý svoje ceny má
a každá z nich je hodna chvály,
pak, bozi, nechť jsou od vás daleko
temné závisti a vztek.
Apollón
Ne, ó velký vládce Olympu: mými smysly
nezmítá zášť či žárlivost. A účelem
mých spravedlivých myšlenek
je blaho lidstva. Mně nestačí
jen svítit svými paprsky
na zemský glób. Nespokojím se
pouze s péčí o nemocné lidi
a nechci pouze radost probouzet
radost harmonií písní svých
či hudby tóny. Mou péčí je
je život opět sladkým a bezpečným učinit.
Jsou umění a vědy
prostředky, jimiž zápasím. A nevědomost,
matku omylu té vlády barbarské
a zločinné pověrečnosti
já odstraním a rozptýlím. Princ
mou zásluhou pozná
hranice spravedlivé moci své
a shledá povinností všechny obsahy.
Mé vědění mravy změkčí
a špatné vládě říše uzdu nasadí.
Rolník v potu tváře
ze své bohaté žně,
požije ovoce své práce mojí zásluhou.
Neptun pak spatří stovky lodí
bitevních brázdit svoji říš
a na sto naložených lodí obchodních,
národy různé, oddělené Oceánem,
jazykem a nadáním se lišící,
uvidí krásným poutem spojené.
Toto jsou práce mé: a tímto způsobem
těší se štěstí lidé smrtelní.
Bohatství, sladké bezpečí,
rozvážnou vládu, čest a na sto hodnot
já královstvím a králům věnuji co dar,
jenž ovocem je stromu umění a věd.
Jak nebe zářivé
den Zemi vrátím,
odstraním příkrov,
co kol říše i vládce
rozestřel mam.
Rozliji světlo libé,
jímž vlévám vědění
do srdce všech lidí.
Stoupenci Apollónovi
Oporou národů
jsou nejkrásnější uměny.
A ctí vznešeného Trůnu
vědy jsou.
Apollón
Kdo s ignorancí barbarskou
hoví si v mravech ničemných,
ten zatlačuje světlo blikavé
za zástěnu slepého omylu.
Stoupenci Apollónovi
Království uměn zbavené
je ochablé a živořící.
A vědění když zbavené je,
musí se svět hanbou rdít.
Apollón
Proto já mysli oživím
a den na nebi zářící
na Zemi vrátím;
A takto závoj odstraniv
rozliji světlo vůkol.
Z něj vědění já vliji
do srdce smrtelníka každého.
Minerva
To pravda je, příteli Apollóne. Já sdílím
tvé zaujetí v šíření věd a umění,
dobře vím, jak velkou lidem
přinášejí ty i ony výhodu. V jediném
já bodu liším se. Chceš, aby všechna
umění i vědy sešly se ve vládě. Já právě
tyto jediné pro vyšší účel vybírám,
co mohou člověka lepším a moudrým učinit.
Kolik umění jen srdce vysiluje
a popudem jen k ničemným mravům lenivým!
Přepych, luxus a pýcha jsou jich ovocem,
a proto se i rodí na nich závislost.
V jiných lidech i hrdopyšnost vzniká
a neřest v každé srdce vniká.
Umění nejkrásnější vládnout je.
Já za tím účelem inspiruji vládce i úředníky:
dala jsem moudré zákony;
v posvátných radách a kabinetech předsedám.
Mnou je porážena nesvornost,
co plamen nítí a žárlivost černá,
jež se jedem smrti sytí.
I zhoubnou ctižádost já ničím,
jež se nikdy nenasytí. Když do války
já vedu národy, pak obranná je
a k míru zdárnému a slávě pak lidé směřují,
Takovými způsoby pro každého člověka
já dobro hledám.
Když na cestu ctnosti bohyně posílá člověka,
odměnou je mu Minerva
a nic víc nežádá.
Je to ctnost sama,
co pro lid ubohý,
je sladkou útěchou.
Jen ona přináší
křehkému člověku
jeho štěstí.
Kdo jinde hledá
svoji velikost,
koho více láká
přepych a bohatství,
by se jedinečným stal,
své pravé dobro nepozná.
Stoupenci Minervy
Chabá je pýcha,
úskalí duší,
řídí se bledou
nutností smrti.
Avšak jen ctnost
jediným štěstím je
pro člověka.
Iuppiter
Výroky vaše, božstva moudrá,
jsou hodny mne i vás. Krásnější soutěž
ještě Olymp nespatřil
a není nad ni lepší pro samu Zem.
Vidím však přítelkyni Fortunu
a boha zbrojí opatřeného,
jak jiné city chovají. Na něm je
znát netrpělivý hněv; a u ní
úsměv výsměšný.
Mars
Kdo by se nehoršil,
ó Bože nejvyšší, tehdy, když zří
prostředky nejlepší. Odkud
síla bere se, odkud čest a pravá sláva
i tisíc hodnot království,
to zamlčuje neznalost neb závist!
Fortuna
Kdo může
smích svůj zadržet, nejvyšší Iove,
když každý prostředky uvádí,
jimiž by člověk i Zem šťastný byl
a samu pravdu, Fortunu, pomíjí.
Minerva
Vždyť více síly vlastní ctnost.
Apollón
Umění pomáhá více nežli udatnost.
Mars
A takto plane vášní nebojovný Apollón?
Fortuna
A takto může mluvit Minerva?
Iuppiter
No no! teď budiž příměří,
bozi v ostrých přích. Tento den
je určen k radosti ne ke sporům.
Tak vylož, ozbrojený bože, svoje názory.
Mars
Má řeč
dlouhá nebude. Kdo na světě
by neznal moji moc? Kdo neviděl by
moji převahu? Jak bez odvahy
by každá říš napospas byla vydána?
A neblahý žert tropil by si každý
nepřátelský král? Odhoď, veliký Otče,
odstraň z lidského srdce
ctižádost, závist,
dychtivost, pohrdání,
lakotu a strach; tu ze Země
důvod k válce líté
odstraníš. Pokud v duši
budou klíčit vášně věčná semena,
věčně budou také žít
pře, hněv a zběsilost.
S hlavou ověnčenou hady
Nesvornost Zemi převrací.
Zuřivost, která mysli zaslepuje,
plamen rozněcuje a válku budí.
Je služebníkem barbarské hry
a s sebou přináší i krutý vztek.
Jaký osud by království čekal,
kdyby v krvi, mezi meči, v plamu ohně,
odvaha udatné duše
v Nebi soucit nevzbudila?
Nuž, co se postaví proti těm důvodům?
Bez přízně Martovy
co by si která říše počala? Stačí snad
tvoje vědy, Apollóne,
Minervo, tvoje ctnost,
by učinily bezpečným náš svět
a uchránily majetek,
svobodu a čest? Může být
filosofem vladař, chce-li, a ministři
vzdělaní a moudrý, pilný lid.
Pakli však sílu nemá pro svou obranu
a každý jeho může pohanit,
pak nad něj bídnějšího nevidím.
Stoupenci Martovi
Když válka hněvem chví se,
když trubka dává svoje znamení,
kdo by se mohl spasit bez Marta?
Udatnost, jíž jeho srdce dýše,
obranu Světa stvořila.
Fortuna
Moc tvá, Marte, je známa mi. A spatřuji
ji nutnou pro lidi. I mou však znáš
a jak je užitečná, víš. Použij
všechnu sílu svou, jen uplatni
i všechny války lsti a pletichy:
pakliže nepomohu já, když
vzdálená je tobě Fortuna,
řekni mi, co zmůžeš? Jsem to já,
kdo rozhoduje zbraní střet.
Já příznivá jsem vojákům
a v řeži válečné první hraji roli.
Tví velitelé ať jsou udatní a znalí,
chceš-li: ať další mají přednosti,
ať jsou věrní, poslušní a plni
nebojácné odvahy: jediný okamžik,
jediný okamžik vše převrátí.
Již usmívá se na vojáky Vítězství
tu rána jediná o nich rozhodne.
Jestliže usměvavou tvář
naň neobrátí Osud sám,
rozvážného srdce
a udatné duše,
marné jsou podniky,
marná je moc.
A vy, co mezi zbraní tisícem
v ohrožení mnohém octnete se,
jen na mé moci každý závisíte.
Já, Světa panovnice,
smrtelníkům vládnu
a skryji-li svou tvář,
pak úsilí je křehké,
i když je duše stálá
a moudrá její vůle.
Minerva
Jak? Nad svým Osudem
zda netrumfuje ctnost?
Apollón
A nesměje se snad
nad losem nestálým
vědění hluboké?
Fortuna
Jedno i druhé také
podporuje moje stálé zásahy.
Ale o tom zde není pře. Naším
předmětem je stav a štěstí
království. Bez Fortuny je bezbranná
i sama síla zbraní. Bez úspěchu je
umění každé, každé vědění
a konečně i ona krásná cnost
zapláče pod tlakem běd.
Lid a jeho vládce,
jemuž nepřátelská jsem, když tvoří zákony,
nemají platnost, když ve svém lůně
vědy pěstuje, nesdílí jejich
sladké ovoce; jestliže umění
rozvíjí zdatně, zisk nemá žádný. Na moři
větry protivné zavanou: země
je neplodnou, když obchod rozvíjí. Tak
projekt každý čelí překážce. Též vprostřed zbraní,
i když svou udatností všechny předčí,
odejde poražen a kořistí se stane nepřátel.
Mohla bych uvést zde příklady mnohé,
pro to, co líčím zde.
Leč kdo by neznal je
z lidí či bohů?
Apollón
Chlub se, ó Fortuno,
nectností svou. Proč nejsi klidná kdy,
pokaždé rozmarná a tvé odměny
namísto nevinného poctivce
dojde darebák a zločinec? Země
stala se hříčkou tvou; před tvojí ranou
není úniku ni bezpečí
i pro ctnost přepevnou. Přestaň, ty krutá,
přestaň si brát za předmět žertů svých
toho, kdo je hoden odměny. Zanech už jednou
barbarský svůj zvyk a krutá chlouba tvá,
ať není více ostnem pro pláč nevinných.
Pod zlem často sténá
zasažen nevinný
a v smutku slábne
spravedlivý velikán.
Zatímco tento vzdychá,
darebák, zločinec se vidí
zahrnut tvojí přízní,
obdařen tvojí milostí.
Fortuna
Nesprávně viníš mne, ó Foibe. Copak?
Řídíš se lůzy názorem v mylném myšlení
a bezprávně mne napadáš? Já na tebe se obracím,
Iove, můj pane. Jsem přece služebnicí tvou,
Osudu družka jsem,
vždy připravená vykonavatelka.
Prozřetelnosti tvé a vyšší moci,
jež řídí děje přítomné
a také děje budoucí, jsem věčnou rádkyní.
Jaké pak vůli tvou
řídí důvody tajemné,
zvědavá nepátrám. Je mojí úlohou
poslouchat slepě
a rychle je naplnit. Pokyny tvé
jsou pro mne pravidlem. Kdo události,
které Zemi sužují, mi klade za vinu,
ne moje, ale již tvé viní způsoby.
Není to síla nestálá,
jak věří celý svět.
To co se zdá být nepevné,
dáno je myslí hlubokou,
jež v sobě samé hýbe vším.
Ať umlknou již řeči bláznivé,
pominou žaloby bezprávné.
Je zjevná událostí tvář,
leč nepoznaná příčina
jen v tobě, nejvyšší Bože, dlí.
Stoupenci Fortuny
Nad uměním a vědami
vždy pouhá síla vítězí.
Jí jedinou je šťastné království
a bez ní pouze slabé je.
Avšak Fortuny měnlivé
je Iuppiter hybatel jediný.
Mars
Řekni mi ale, bohyně. Pakli člověk
těší se přízni tvé, tehdy i bez zásluh
šťastně žije, pravda-li, leč beze cti?
Minerva
Pakliže dluží jen Osudu
úspěšnost svou, jaká to sláva,
které těší se, člověk, co ctnosti postrádá?
Apollón
Barbaři, neznalí
vědění a cti, přesto šťastni
mohou být lid i jeho král.
Nevzdělaný, neznalý,
v nečinnost bídnou pokleslý,
se pouze zvěři podobá.
Iuppiter
Stačí, mí bozi. Vaše názory jsem poznal.
Každý z vás má své důvody. A právo
silné každý má, aby svět šťastným učinil.
Však nikdo z vás nemá tu moc,
co stačila by toho dosáhnout. I národ vzdělaný
a moudrý je nešťastný,
když chybí ctnost. A ta zas sama nestačí
bez zbraní podpory. A všechny tyto kvality
jsou bez užitku,
nepřidá-li Fortuna svůj cenný dar:
poslyšte tedy, bozi, názor můj:
já pověřil jsem vládce,
aby vládli Zemi. A jejich příklad,
myšlenky, činy i slova
formují jejich poddané
pro ničemnost neb čest,
slabost či sílu
a posléze i jejich udatnost. Potřebuje tedy
království krále, který moudrý je
a filosof, válečník ctnostný,
jenž se těší přízni osudu,
aby konal dobro pro svůj lid. Takového
panovníka, nad nějž většího nikdy nebylo,
jsem daroval již překvapené Evropě.
Svět povstává k nové cti
v slávě vládce takového
v sobě samém shledal jsem
tvůrce jeho štěstěny.
Spravedlivý, moudrý, štěstím obdařený,
vlas jeho Vítězstvím ověnčený,
stvoří nejkrásnější osud
pro svůj poddaný lid tento král.
Apollón
Ó ano, shledávám, Otče,
že tvé dílo je i mé. To je ten vládce,
jehož vzděláním jsem vytvořil.
Minerva
Ode mne naučil se Vládce
zákonům moudrým
a ctnosti nejkrásnější.
Mars
On postrachem je jeho nepřátel,
je mojí paží pevnou.
Fortuna
Na toho smála jsem se vždy
a jako přítelkyně věrná
provázela jsem stále ve válce i v míru.
Iuppiter
Šťastný je svět,
když takové prince
zbožné Nebe dává.
Sbor
Šťastný je svět,
když takové prince
zbožné Nebe dává.
Apollón a Minerva
By princů takových byl hoden,
mění se na Zemi
k lepšímu obyvatel neklidný.
Sbor
Šťastný je svět,
když takové prince
zbožné Nebe dává.
Mars a Fortuna
Jak ve víru válečném,
tak i v míru objetí
každý bude šťasten.
Sbor
Šťastný je svět,
když takové prince
zbožné Nebe dává.
Pětihlas bohů
Ať je ctnost pravá
zárukou nejjistější,
jež šťastným činí království
a krále v nebe pozdvíhá.
Všichni
Není ve světě celém
jiná hodnota víc ke cti:
stát nejvíc blažený
se neobejde bez ctnosti.